Ano! Stlaní postelí je věda.
Ve škole trénink probíhal pod přísným dohledem učitelek. Na čas. A pětikajda se musela odrážet od prostěradla aspoň metr. ( u nás se zkoušelo na čas a přihlíželo se, kolikrát jsem oběhla lůžko respektive kolik jsem udělala zbytečných kroků. Ale jak si šetřit záda nás nikdo nenaučil)
Byla to legrace :’) vzhledem k tomu, že jde o tu nejlehčí věc z celé praxe.
(video je určeno pro asistenty, ne sestry, ty přece v zahraničí nestelou :-)) ale jako opáčko anglických slovíček fajn. Mimo to je zajímavé vidět, jak to chodí/chodilo jinde)
Source: aojr
Vím co jsi dělala minulé léto…
Fotila kýče, protože ty jsou přece nejlepší.
Boardwalk Empire
aneb naprasto zbytečné prewiev
Cenami ověnčený, kritikou vychvalovaný, odehrávající se v pro mě půvabném období. Nemohla jsem nepřehlédnout, tudíž je tento seriál první věci kterou jsem si pustila asi po roce naprostéhe nesledování čehokoliv.
Nevím, zda za to mohla má nesoustředěnost a únava, ale po prvních dvou dílech se nedostavuje výraznější nadšení.Oceňuji krásné kostýmy, úvodní znělku, Steva v hlavní roli (inu rudý karafiát v klopě, slušivý oblek a ulízaný účes….), atraktivní prostředí amerického podsvětí v době prohibice a slibně vypadajíczí zápletku
Těším se, až se pořádně “zadívám” a věřím, že mne seriál nezklame. Ostatně skoro nic od HBO mě nezklamalo.
Procházka městem.
Q:I love your photos... lets fuck!
Well, let’s see…
Velikonoční ráno - měla jsem po noční a bylo takové krásné ráno.Svítalo skrze ranní mlhu a bylo docela teplo.
Vizuálně nasytilo natolik, že jsem pak vesele spala až do večera a krásně tak propásla pondělí sváteční :-)
Zkuste si čas od času navštívit místa, kde jste si hráli jako děti. Mnoho z nich se mění k nepoznání. Nakonec jsou ta místa ve vašich vzpomínkách diametrálně odlišná od těch, kde právě stojíte. V hlavě dolujete zažítky a pocity s těmi místy spjaté.
Pro někoho směšný sentiment, nedůležitá věc. Někteří raději hledí stále kupředu. Jiní zůstávají v proudu současnosti (možná úplně nejlepší možnost).
Nedávno jsem navštívila místo, kde jsem se svým kamarádem z dětství jednou kradla právě vykvetlé narcisy. Byl tam rezavý plot, který se dal od země kousek zvednout. Prolezli jsme dírou a vběhli na pole natrhat co nejvíce kytiček. Někdo nás uviděl a začal strašně křičet, do toho štěkot psa. Lekla jsem se tak, že jsem svůj lup upustila a o díru v plotě roztrhla tepláky. Měl to být dárek ke dni matek a nezůstalo z něho nic. Nakonec se se mnou o svůj lup podělil soused.
Po letech tam stále rostou narcisy. Jen ten plot už je modernější.
Moralisté, kdo jste bez viny, hoďte po mě narcis.
Zapadlé městečko kdesi v poušti. Vzbudí mě první paprsky slunce prosvítající skrze rozbitý okna.
Hlava mi třeští, jakoby mi jí někdo provrtal kulkou.
Vyjdu ven na zapráží a v zátylku cítím nedůvěřivé pohledy místních osadníků. Ruku položím na kolt a klobouk posunu více do obličeje. Polknu nejistotu a vykročím vstříc novýmu dni. Na obzoru vidím světla New Vegas.
Let’s go sunning.
// aneb stále jsem to nedohrála :-( //
Kočičí společník mne kousek doprovází, po chvíli se zastaví a zapózuje mi ve světle lampy.
Mňau.
Stříhá ušima a mrská ocasem. Naježí se a utíká za ježkem, který vyběhl z mokré trávy.
Objekt zájmu utíká znovu do mokré trávy, kam se kocourovi nechce. Vrací se se mnou ke dveřím a hlasitým mňoukáním se dožaduje další misky masa.
Ráno bude ležet na gauči, odkud se celý den nehne.
Chtěla bych být kočka.
Burial: Untrue.
Osvědčil se, když jedu z nemocnice po denní dvanáctce tak unavená, že sotva vnímám lidi kolem, pustím si Untrue. Náhle jsem v autobuse sama a před očima se míhají nažloutlé světla pouličních lamp.
Osvědčil se, když jsem sama venku a je takové ticho, až mě to děsí.
Samota je můj společník. Cvak cvak.
Mýlím se, za zády mi něco zamňouká. Teď už je mým společníkem kocour.
Noční procházka po dešti. V puse pachuť po kávě, ve vzduchu je cítit kvetoucí třešeň.
